top of page
Vyhledat

Včely podle R. Steinera

Několik myšlenek zakladatele anthroposofie a biodynamického zemědělství Rudolfa Steinera o chovu včel.


Motto: „Do včelího organismu je přírodou vložena naprosto nádherná moudrost. Včely se skutečně nacházejí pod vlivem přírodních sil, které jsou mimořádně důležité a skutečně nádherné. Proto se člověk poněkud ostýchá do těchto přírodních sil zasahovat.“ (R. Steiner)


V následujícím odstavci jsou volně citovány myšlenky Rudolfa Steinera týkající se umělého odchovu včelích matek a také zmínka o otevírání úlu.


O umělém odchovu včelích matek

... „Výkonnost včelích dělnic a produkce medu lze umělým odchovem včelích matek neobyčejně zvýšit. Nesmí se to ale dělat příliš racionálně a příliš obchodně... Jelikož to, co je po kratší dobu mimořádně příznivé, co se dnes bere za základ, může se dobře jevit, že by však za sto let veškerý chov včel skončil, kdyby se používaly jen uměle odchované včely..“ ...


... „Zde se prostě mechanizují určité síly, které ve včelím roji působily dosud organicky; tyto síly se mechanizují. Nedá se už vytvořit ono těsné příbuzenství mezi zakoupenou matkou a dělnicemi, jak se vytvoří, pokud je to matka sama od přírody.“...

A v této souvislosti dodává: „Včelaři se tak sice mohou velice radovat z onoho prudkého rozvoje, jaký v poslední době v chovu včel nastal; avšak tato radost, ta nepotrvá ani celých sto roků.“ Toto uvedl R. Steiner v jedné ze svých přednášek již v roce 1923. Jeho proroctví se naplňuje. Včelařství je v hluboké krizi, která je zřejmá hlavně na západě. Nemoc kolapsu včelstev je toho příkladem (viz velmi zajímavý dokument s názvem Královna slunce).


... „Je dobré, pokud si je člověk vědom, že to, co je v přírodě tak nádherně vytvořené, člověk vlastně přece jen ruší, když do toho vnáší něco mechanického, umělého. Neboť chov včel platil po všechny časy za něco naprosto nádherného. Včela platila za posvátné zvíře, protože vlastně dává v celé své práci poznat, co se děje v člověku samotném... Když lidé za starých časů udělali svíčky z včelího vosku a zapálili je, pak v tom skutečně viděli zcela zvláštní posvátný obřad...


O otevírání úlu

... „Včela žije neustále v přítmí, prohmatává se kupředu svou čicho-chutí, něčím, co se nachází uprostřed mezi čichem a chutí.“....


„Pracuje-li někdo s úlem, potřebuje samozřejmě jako člověk světlo, a to včely zneklidňuje. Nuže, jen si to opravdu představte - včela přijímá prostřednictvím světla chemické působení, které velmi silně cítí. Když teď jako člověk přijdete a vpustíte sem světlo, tak to na včelu bude působit, jako bude na vás působit silný průvan, zrovna tak jako když budete někde sedět a otevřete si okno a bude silně táhnout.Včela cítí světlo; ona necítí, že se tu nějak zvlášť rozjasnilo, ale cítí to jako otřes, naprosto to s ní otřese. Když včelař udělá to, že tam vpustí hodně světla, tak se včely chovají nervózně, v nitru zneklidní...“



Umělá výživa včel

Tazatel se ptá na umělé krmení. Pokud vezme čtyři litry vody, pět kilo cukru, přidá tymián, heřmánkový čaj a trochu soli, jaká by měla tato umělá výživa účinek?

R. Steiner odpovídá: „Jestliže krmíte včely cukrem, tak je to vlastně podvod, neboť včely nemají od přírody za potravu cukr, nýbrž nektar a pyl...“ A stejně tak tomu je i v zimním období: „Včely nejsou zvyklé jíst cukr, ale jsou zvyklé mít za potravu med. Taková je jejich přirozenost. Zvláštní na tom ovšem je, že včela v zimě každou potravu, kterou dostane, promění na jistý druh medu. Potrava je, jak známo, bytostí, která ji přijme, zase proměněna. Včela je tedy schopná to, co do sebe přijme, proměnit přes zimu během trávení na jistý druh medu. A dovedete si představit, že to je vlastně procedura, k níž patří větší síla, než když člověk krmí včely medem. Tehdy nemají zapotřebí vynakládat tuto sílu, aby ve svém organismu zase přeměnily cukr na med...“


... „Když k cukru přidáte heřmánkový čaj, včele už odejmete část toho, co jinak musí vykonat ve svém vlastním těle. Substance heřmánku je tím z rostliny, co v té rostlině vytváří med. Neboť ona substance, která je v heřmánkovém čaji obsažena, není obsažena pouze v heřmánku, nýbrž v každé rostlině, která v sobě má med. Avšak heřmánek v sobě tuto substanci obsahuje samozřejmě ve větší míře, a proto se jako medonosná rostlina vlastně už zase nedá vůbec použít. Avšak budete-li mít nějakou rostlinu, pak je v této rostlině hodně tzv. škrobu. Škrob má ustavičně tendenci proměňovat se na cukr. Na škrob nyní působí heřmánková šťáva už uvnitř v rostlině tak, že řídí cukernou šťávu v rostlině směrem k medu. Jestliže tedy nyní tomu živočichu podáte heřmánkový čaj, tak ho tím podpoříte v vnitřním medovém působení. Vy ten cukr už přibližujte medu, přimícháváte-li k němu heřmánkový čaj...“ ... „Sůl se ještě musí přidat z toho důvodu, protože sůl vůbec dělá nestravitelné věci stravitelnými. Člověk si instinktivně dává do polévky atd. sůl, protože sůl má tu zvláštnost, že se v těle rychle rozšiřuje a dělá pokrmy stravitelnými.“


Rudolf Steiner 1965: Podstata včel - Kosmická chemie. Fabula 2009.


 

Dr. Rudolf Steiner (1861–1925) byl filosof, goethovský badatel, pedagog a především duchovní vědec rakouského původu. Je známý zejména jako zakladatel filosoficko-spirituálního směru zvaného anthroposofie. Tuto nauku označoval také jako duchovní vědu (Geisteswissenschaft), neboť jeho základní snahou bylo propojení spirituality s vědeckým přístupem. Stejně jako se přírodní věda zabývá hmotnou přírodou, tak se duchovní věda zabývá vyššími (nadsmyslovými) úrovněmi reality a ukazuje metody vedoucí k jejich poznání. Nejedná se však o pouhou teoretickou konstrukci, nýbrž o živou a praktickou nauku. Steiner dokázal své duchovně-vědecké poznatky úspěšně aplikovat do celé řady oblastí lidské činnosti, jako je např. pedagogika (waldorfské školy), zemědělství, medicína, umění, architektura a mnohé další (autor: Bc. Vojtěch Kasper).



93 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Remízek

bottom of page