Aneb tvořím tedy jsem :-)
Zahrada je pro mě domov. Mám ráda zemi pod nohama a nebe nad hlavou. Ráda se dívám na západ slunce. Na duhu nad obzorem. Na déšť v dálce, jak se přesouvá krajinou. Ráda se procházím a sleduji poletující ptáky. Pozoruji vodní hladinu občas čeřenou vánkem. Prvosenky klubající se z opadaného listí v remízku. Kousek dál zase zahlédnu hnízdo upletené v hlohovém houští. Brzy taky vykvetou narcisy, které jsme sázeli na podzim, abychom se měli na co těšit. Krokusy už nadělaly spousty parády a už teď si dělám soupis, jaké cibuloviny k nim přibudou. Je to radostné tvoření, když vidím, kolik krásy vzniká. Zasadím trnku, takový chabý proutek a za pár let s trochou štěstí vyroste keř, který v květu vypadá jako svatební kytice. Bílá jako sníh a těch včel, co tu vesele bzučí. Jako by z toho měly také radost.
Pobytem na své zahradě se vracím zpět k hodnotám, které jsou původní, prazákladní v tomto světě. Přírodu a prožívání souladu s ní nic jiného nenahradí. Dokonce ani nejnovější model mobilu. Ano, i z toho můžu mít radost, na chvíli. Ale to, co vytvářím na zahradě, v krajině, to má dalekosáhlé působení i přesah. Přesahuje to mě, můj život, jelikož ty stromy tam budou růst a plodit možná i stovky let. Existuje zde mnoho pozitivních aspektů ekologických, estetických, klimatických, půdoochraných… Ten výčet by byl mnohem delší, ale to není cílem tohoto článku. Důležité je, že tato činnost naplňuje člověka, který toto tvoří, uspokojením ze smysluplné práce, naplňuje ho radostí z konání něčeho nadosobního, přesahujícího sebe sama. Radostné jsou i plody té práce. Broskev právě utržená ze stromu, sluncem prostoupená, to je skvost a chuťová symfonie zároveň. Zelenina čerstvě utržená na záhonku, připravená na ohni, večerní rozjímání, ozobávání malin, chození na boso, motýli na komuli. První jablko bylo Matčino.
Comments