Přijměte pozvání do světa tvoření v naší ekozahradě...
Farma nebo zahrada? Od každého trochu.
Ekologové vědí, že pestrá mozaika různých biotopů vytváří prostor pro mnoho rozmanitých druhů rostlin i živočichů. Permakultura je ideálním řešením pro menší zahrádky i rozlehlé pozemky. Způsob je stejný, jen plochy věnované danému biotopu se liší.
Zahrada je místem nekonečných možností, stromů, keřů, květin a bzučení.
Věnujeme se pěstování zeleniny, bylin i okrasných vytrvalých i jednoletých rostlin. Záhony jsou barevné a pořád tu něco kvete. Když záhony nestačí, tvoříme nová políčka, tam jsou druhy zeleniny, které se na záhony nevejdou. A léčivé byliny, které u nás také zapustily kořeny.
Jelikož se věnuji návrhům přírodních zahrad, ráda také zkouším různé druhy a směsi okrasných druhů, zkušenosti pak uplatňuji v praxi.
Sázíme a pečujeme také o mnoho desítek ovocných dřevin: jabloně, hrušně, třešně, slivoně a mnoho dalších, zejména starých odrůd.
Zajímají mne také okrasné druhy keřů, dřevin s jedlými plody od rybízu přes velkoplodé dříny, muchovníky, aronie, různé odrůdy jedlých hlohů, kdouloně, broskvoně i běžné ovocné stromy.
Mišpule nesmí chybět. Zde na podzim s kompostovací toaletou v pozadí. Nevím proč, ale pro mě osobně je to takový symbol permakultury. Myslím tu mišpuli. Záchod zřejmě taky :-)
Cibuloviny jsou už klasikou naší zahrady. Neustále přibývají nové a nové odrůdy, vždy je z čeho vybírat.
Trvalky jsou dalšími dveřmi, které člověk při zakládání zahrady časem otevře. Fantazii se meze nekladou, ale je dobré mít aspoň hrubý přehled nároků jaké dané rostliny vyžadují. Ušetří to mnoho práce, času i peněz. Krásy je pak všude dost ve všech obdobích roku. Dokonce i v zimě! Zkoušíme i kombinace trvalek a okrasných keřů, např. s růžemi či komulemi. Také smíšené trvalkové výsadby (jak to dopadlo, můžete se dočíst zde).
Co by to bylo za zahrádku bez zeleniny! Zde pěstujeme rozmanité druhy v hluboce zúrodněných záhonech. Více zde.
Permakultura dělí pozemky na jednotlivé zóny, které se liší způsobem hospodaření a kopíruje i dostupnost dané zóny od bodu 0, což je obydlí.
My farmu žertem dělíme na zónu, kde nějak zvládáme a na zónu, kde nezvládáme :-). Vše je totiž v různé fázi vývoje. Jsou zde všechna stádia růstu a sukcese od dospělých stromů až po nejmenší sazeničky a vše je různě pomíchané. U starších výsadeb vznikají nové, tam kde se porost trochu zapojil vzniká přístin a tím nové stanoviště a nové možnosti.
I když chováme jen včely, fauna je u nás velmi početná. Nosorožík kapucínek, noční motýl lišaj svízelový, kočka domácí z okolí, co k nám občas zavítá na návštěvu a sameček pelonosky hluchavkové hrozivě vyhlíží ze své dutiny.
Občas taky ale přijde potřeba rozjímání a pohody...
...však koho by nelákalo si tady v pozdním létě na lavičce trochu vydechnout...
Farma je sice rozdělená na zahradní a krajinotvornou část, ale není to nijak striktní. Tenhle kousek divočiny máme přímo na zahradě. Je bezzásahový, necháváme tady ležet hromady dřeva, dožívá zde i tento starý bez a až odejde, bude tam stát dál. Na mrtvé dřevo je vázáno mnoho vzácných druhů hmyzu.
V krajinné části sázíme jen naše domácí druhy a snažíme se o maximální heterogenitu. Je zde remízek (více se o něm dočtete článku zde), plánovaný nízký a střední les (pařeziny, kopicování).
Je zde i ovocný extenzivní sad s množstvím starých a krajových odrůd, paloučky sekané i nesekané, tůně i meze. Naše první jablko sklizené na naší farmě bylo Matčino. Taky Průsvitné letní a Ontario. Jsou to odrůdy s velmi ranou plodností. Vedle na fotce je vysazená mez s jeřábem ptačím.
A ty výhledy, to za to vyšplhání stojí. Remízek už si žije tak nějak vlastním životem, ale jinak neustále dál sázíme a pečujeme o výsadby. Mladý javor babyka - můj oblíbenec. Tady je mez vysázená, i když to takhle zdálky ani není vidět. Ještě každou sazenici označíme kolíkem a zamulčujeme.
Je to až neuvěřitelné, jak rychle se tento kousek země změnil. Začínali jsme na holé pastvině s několika olšemi. První strom jsme zasadili v roce 2013 a dnes tu máme stovky dřevin, z nichž některé už pěkně povyrostly. A tím vlastně příběh nekončí, ale naopak začíná...